Britské listy

2. Fakta z případu: Stěžovatel B. napsal odbornou akademickou historickou publikaci o socio-ekonomickém vývoji v Turecku, kde kritizoval oficiální tureckou ideologii, O. tuto knihu vydal, oba byli trestně souzeni dle v té době v Turecku platných trestních zákonů a odsouzeni k pokutě a k vězení. Proti tomuto odsouzení podali oba stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) v Štrasburku, který rozhoduje podle Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP). Jejich stížnost směřovala zejména proti porušení článků 7 (není trestu bez zákona), 10 (svoboda slova) a 6 (právo na spravedlivý proces) EÚLP, kterého se Turecko mělo dopustit jejich odsouzením.

3. ESLP zamítl stížnost stěžovatele B. ohledně článku 7, jelikož tento článek říká, že: "Nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem." Jelikož trestní zákon podle kterého byl B. souzen byl v Turecku řádně platným zákonem v době (ESLP se zabýval i otázkou zda byl tento zákon dostatečně jasný a konkrétní, aby nevylučoval příliš široký výklad - došel k názoru, že nebyl), kdy tento trestný podle tohoto zákona byl spáchán, i v době, kdy B. byl souzen.

4. Jelikož tento zákon byl Tureckým ústavním soudem zrušen, ESLP uznal důvodnou stížnost ohledně článku 7 u stěžovatele O., jelikož konečné rozhodnutí v jeho věci bylo vydáno potom, co byl tento zákon zrušen.

5. Ohledně stížností na porušení článků 10 a 6, dal ESLP zcela zapravdu stěžovatelům. ESLP rozhodl, že uložení tak přísného trestu za vyjádření akademického odborného názoru, i přes složitou politickou situaci, kterou argumentovala turecká vláda, je v rozporu s čl. 10, který stanoví svobodu projevu, s tím, že stát má možnost tuto svobodu omezovat určitými podmínkami, či pravidly, které jsou na základě zákona a jsou nevyhnutelné v demokratické společnosti. ESLP došel analýzou k názoru, že sankce B. a O. uložené za publikaci, byly uložené v rozporu se zákonem a byly v rozporu s hlediskem, který ESLP ve svých rozhodnutích velice často používá - "necessary in a democratic society" (nevyhnutelné v demokratické společnosti). Co se týká článku 6, zde si stížnost směřovala do skutečnosti, že jedním ze soudců, který stěžovatele v Turecku odsoudil byl soudce vojenského soudu, sám voják, nebyl tudíž nezávislým členem soudu, jak to požaduje článek 6, který stanoví právo na spravedlivý soudní proces. 6. ESLP dále rozhodl, že Turecká vláda musí zaplatit stěžovatelům přes 200000 FFR odškodnění.

Tolik k případu Bascaya. Kromě toho bych se ráda zmínila, že Evropská úmluva pro lidská práva, která jak jsme viděli operuje a v praxi velice často využívá termíny jako "nevyhnutelný v demokratické společnosti" apod. má v ČR přednost před zákonem, kromě jiného z ní vychází ústavní zákon ČR o Listině základních práv a svobod (který je v některých bodech dokonce na stát přísnější, než EÚLP). Ustanovení lidských práv omezují stát na úkor osob v jeho působnosti (tj. i osob právnických, či cizinců).

Na tomto případě můžeme i vidět jak lehce se dá využít jedno ustanovení "zákona" na úkor druhého a jak je pro dosažení rozumné spravedlnosti potřeba posuzovat případy komplexně z každé stránky. Domnívám se, že by to mohlo být poučením i pro pracovníky ČT, kteří se chtějí domoci svých práv, vůči orgánu veřejné moci, který by měl postupovat v souladu s demokratickými principy zakotvenými v ústavě, ale zatím ale nevědí jak.

Pozn. pro pana Štemberka - Neviděla jsem článek v bulletinu advokacie, ale domnívám se, že jelikož jste uvedl, že autorem byla pí Hubálková, kterou znám jako zaměstnankyni Evropského soudu pro lidská práva, nepopisoval případ Bascaya tak zkresleně, jak jste to udělal Vy. Pokud se ale článek zaměřil jen na jeden aspekt případu (čl. 7) doporučuji Vám přečíst si celé znění tohoto případu - viz. přípojky. Doporučení pro příště: předtím, než něco vyhlásíte, jako pravdu, ověřte si to!